MOMENT I. Dlouhé roky jsem měla hrozně silný a nepříjemný pocit. Jako bych měla přes hlavu těžkou deku, která mi bránila se narovnat a volně přemýšlet. A jak je na tom moje hlava poslední týdny? Jako když otevřete okna do zatuchlého, roky zanedbávaného pokoje. Proženete jím čerstvý vzduch a najednou je snesitelnější v něm být, pracovat i odpočívat. Ještě tam sice zbývá hodně práce jako vymetení pavučin, možná přerovnání nábytku a vypraní závěsů, ve kterých se pořád drží zatuc

jsem tady, tohle jsem chtěla.. tak proč mám pocit vyhoření?

Je to fakt ironie... Nejdřív jsem přepracovaná a na kraji zhroucení, a tak dám výpověď v jedné z prací. Na ten moment se cítím skvěle a kone

Sedím v posteli, zatím co mi na stolku chladne meduňkový čaj a pleť vstřebává veškerý kolagen, který pleťová maska poskytne. V pozadí mi ...