Momenty XII.

MOMENT I.

Dlouhé roky jsem měla hrozně silný a nepříjemný pocit. Jako bych měla přes hlavu těžkou deku, která mi bránila se narovnat a volně přemýšlet. A jak je na tom moje hlava poslední týdny? Jako když otevřete okna do zatuchlého, roky zanedbávaného pokoje. Proženete jím čerstvý vzduch a najednou je snesitelnější v něm být, pracovat i odpočívat. Ještě tam sice zbývá hodně práce jako vymetení pavučin, možná přerovnání nábytku a vypraní závěsů, ve kterých se pořád drží zatuchlina, ale vlastně se těšíte, až si dáte kávu, pustíte písničky do pozadí a vrhnete se do úklidu.

MOMENT II.

Taky se stejně jako já občas zamýšlíte nad tím, co byste právě teď podnikli, kdyby neexistovaly časové ani finanční limity? Já se nad tímto zamýšlím až moc často. A kupodivu - už 2 roky mám jednu a tu stejnou myšlenku. Ať jsem kde jsem, ihned bych letěla domů, během půl hodiny se sbalila a už bych byla na cestě na letiště. Přistála bych v Las Vegas, běžela do autopůjčovny, pak rovnou na hotel se prospat. Hned další den bych vyrazila ke Grand Canyonu. Sešla bych až na jeho dno, vyřvala všechnu svoji frustraci a zase šplhala zpátky nahoru. :D Takže tak. To jsou moje nejčastější představy blízké budoucnosti ve světě, kde bych nemusela řešit čas ani peníze.

MOMENT III.

Jak dlouho trvá mozku přepnout do režimu "single" po dlouhodobém vztahu?

Dneska mě ve fitku oslovil vcelku sympatický muž, že mě prý už několikrát potkal a konečně se rozhoupal, aby mě oslovil. A jaká byla moje první reakce? "Lichotíte mi, ale jsem zadaná..." pak jsem se zasekla a pokračovala "...vlastně nejsem." Jeho výraz bych vám přála vidět. Z jeho očí úplně sálala lítost, že se mě vůbec zeptal. Tak jsem mu rychle dovysvětlila, že mi nedávno skončil dlouhodobý vztah, a že i když bych mu normálně moc ráda dala moje číslo, je to prostě blbé načasování. Jeho následná vyzrálá reakce ve mě vyvolala malinkou lítost, že jsem mu to číslo nedala. :D Ale proč vám to říkám... Existuje nějaký vzorec na výpočet časového rozmezí, kdy mi vyprchá tento reflex? Můj autopilot mi furt podkopává nohy. :D

Pac a pusu, Katy