Na Instagramu nejsem extra aktivní, ale když už jo, nejčastěji sdílím fotky z fitka, jógy, zdravé svačiny apod.. Influencer by teď řekl "hodně z vás mi psalo..." :D já ale nejsem influencer, většinou mi jen pár lidí reaguje a nikdo nenapíše, ale když už jo, všichni mají stejnou otázku: "kde furt bereš motivaci?" A na tohle v dnešním článku odpovím.
Pro začátek by bylo dobré upozornit, že nejsem žádný odborník ani kouč. Jsem 25letá líná holka, co nikdy neměla disciplínu, vždycky jela na vlně krátkodobé motivace a když opadla, na všechno se vykašlala. Jsem typ člověka, co jede všechno nebo nic. Až nedávno jsem pochopila, že s tímto přístupem nikdy nevybuduju udržitelný životní styl. Nakonec mě to dožralo a začala jsem si malými krůčky vytvářet zdravé návyky tak, aby pro mě byly dlouhodobě udržitelné a abych si pomalu, ale jistě, vytvořila disciplínu. Berte tedy prosím tento článek jako inspiraci a ne návod. Jsem stále ve fázi, kde si disciplínu buduju, ale už jsem stihla posbírat několik tipů, které mě osobně pomáhají a mohly by pomoct i vám.
Disciplína a motivace jsou dvě odlišné věci, jak už naznačuji v nadpisu článku. Motivace je vždycky jen dočasná a umí nás nakopnout, ale bez disciplíny není nic dlouhodobě udržitelné.
Teď už konečně upustím od úvodních řečí a vrhneme se na body, které mně osobně pomáhají v budování disciplíny a podporování motivace.
disciplína
Začala jsem se srovnávat pouze sama se sebou. Na sociálních sítích jsem přestala sledovat lidi, kteří mě podvědomě nutili se s nimi srovnávat a cítila jsem, že mi to nedělá dobře. Ve fitku jsem přestala koukat na ostatní a zaměřila se plně na sebe a svůj progres. Když se mi někdo pochlubí, že zhubnul 5kg za měsíc, tak sdílím jeho radost, ráda si poslechnu, co u něj fungovalo, ale neberu to, jako že já dělám něco špatně nebo že bych na sebe měla být přísnější, abych dohnala výsledky někoho jiného. Koukám čistě na sebe a posuzuju, jestli jsem každý den o 1% lepší verzí sama sebe.
Co mi hodně pomáhá na budování si disciplíny, je neustále si připomínat, že nesmím svádět vinu na okolnosti, někoho jiného nebo špatné DNA. Tohle dělá každý a často aniž by si to uvědomoval. Já si musím každý den připomínat, že ten trénink za mě nikdo neodcvičí a nikdo jiný mi v tom nepomůže. A jestli chci mít ty výsledky, za kterými si jdu, je to moje zodpovědnost. Dřív jsem se vymlouvala na běžné věci, jako že jsem moc unavená z práce, že na to nemám čas apod.. Ale jak se říká - když se chce, všechno jde. Začala jsem chodit do fitka před prací, protože po práci jsem opravdu moc unavená. (A to opravdu nejsem ranní ptáče.) Najít si čas na tréninky jsem taky zvládla - prostě jsem z nich udělala prioritu a plánuju si jednotlivé tréninky do kalendáře. Když se mi časově kryje jiná událost, zhodnotím, co má pro mě vyšší prioritu a případně trénink přesunu na nejbližší termín. Zároveň ale na sebe nejsem tolik přísná a poslouchám svoje tělo. Naučila jsem se rozeznat lenost od skutečné únavy a když cítím, že tělo potřebuje odpočívat, dám si rest-day bez výčitek.
Vždycky jsem bojovala s pitným režimem. Za posledních 5 let bylo u mě normální, že jsem přes den vypila okolo 500ml (slazených nápojů) + 2 kafe. Katastrofa, vím to. Poslední měsíc se mi ale konečně daří vypít denně okolo 2l čisté vody. Co mi pomohlo? Narovinu - lahev Stanley. :D 🎶 I'm just a girl... 🎶 Díky tomu, jak je veliká, ale snadno přenosná, ji mám furt u sebe a intuitivně z ní upíjím. Neumím to vysvětlit, ale s jinou lahví se mi to nedařilo. Nechci dělat reklamu, :D jen vám chci poradit, že pokud máte podobný problém, kupte si lahev, co se vám líbí a víte, že se vám bude snadno všude nosit.
Nesnáším řeči o vystoupení z komfortní zóny, ale v hlavě mi utkvěla jedna věta, kterou si neustále připomínám, když se mi něco nechce. Když se mi nechce vstávat z postele, když už otvírám Foodoru místo toho, abych šla vařit, když mě během tréninku pálí svaly a chci si dát pauzu. - V komfortní zóně nevyrosteš. Když budu neustále "pohodlná" nikam se neposunu.
motivace
Na motivaci se snažím nelpět, ale je dobré umět si jí malinko podpořit. Tady jsou věci, které mně osobně vytváří zdravou formu motivace.
Měření InBody. Pokud neznáte, jedná se o přístroj, který slouží k detailní analýze těla (svaly, tuky, voda atd). Objednala jsem se, změřili mě a výsledky jsou pro mě největší motivací k tomu, něco se sebou udělat. Svaly mám pod zdravou hladinou, tuky mám nad zdravou hladinou. Zjistila jsem, že díky poměru BMI a % tělesného tuku se moje postava řadí do mírné obezity. Dokonce mi to zjistilo závažná zdravotní rizika a celkové hodnocení složení těla jsem měla 66/100 bodů. Toto měření mi hodně otevřelo oči a kdykoliv mám málo motivace, prostě si připomenu, že chci být zdravá.
Dalším zdrojem, kde čerpám mimo inspirace i motivaci, jsou platformy Kačky Fričový. Sleduju ji na Instagramu, TikToku, YouTube i na HeroHero. Cítím se s ní na stejné vlně a hrozně mě baví, jak je prostě sama sebou. Dává rady co mají smysl a nebojí se otevřít témata, co jsou často tabu. Cvičím podle ní několikrát do týdne a neskutečně mě to baví. Takže jo, Kačku musím zmínit jako jednu z mých forem motivace. :)
Taková menší, ale pro mě stále účinná forma motivace, je vytváření nástěnek na Pinterestu. Na svým profilu mám přímo nástěnku "motivation," kde si ukládám cokoliv, co mě motivuje a probouzí ve mě takový ten pocit "yes, za tím si jdu!" :D
A jako poslední formu motivace používám systém odměňování. Například - už dlouho si přeju ikonickou mikinu Define od Lululemon. Moje staré já, které jelo na namotivovaných vlnách a u ničeho nevydrželo, by si ji koupilo se slovy "aspoň mě bude motivovat chodit do fitka." Teď už vím, že to tak rozhodně nebude a spíš se snažím si ji zasloužit. Rozhodla jsem se, že si ji koupím za odměnu, až budu mít výsledky InBody ve zdravých normách. Nemusím být extra fit, mít vyrýsované břišáky apod., jen chci mít zdravé tělo. A jakmile se budu cítit dobře a InBody ukáže zdravé hodnoty, za odměnu si tu mikču koupím. Takže teď se na ní můžu těšit a pak z ní budu mít o to větší radost.
Témata disciplíny a motivace jsou obrovská a mohla bych se o nich rozpovídat ještě víc, ale to bych rovnou mohla vydat knihu, kterou by nikdo nečetl, protože jak jsem už napsala - nejsem odborník, jen líná holka, co se snaží dát samu sebe dokupy. :D
Snad vás tento článek bavil, psala jsem ho jedním dechem s kávou v ruce, jako bych psala zprávu kamarádce. A věřím, že je to z toho poznat. :D
Pac a pusu, Katy
Comments