Rok 2020 měl pocitově tak tři měsíce... Ale rok 2021 měl měsíce dva. Je mi jasné, že je to hlavně pandemií, že věčné sezení doma a minimální možnost něco podniknout, nevytvoří úplně nezapomenutelné zážitky, a tak si ten rok ani tolik nepamatuju. Protože se jednoduše nic moc nedělo. Ale i tak to byl pro mě, respektive pro nás, velmi důležitý rok, na který budeme do konce života vzpomínat. Ovšem rok, který dneškem započal, bude ještě nezapomenutelnějším.
Tři nejkrásnější vzpomínky na rok 2021 mám vcelku jasné.
První je podepsání smlouvy o koupi bytu a hypotéky. Byl to zatím největší krok v našem vztahu s Tomem. Obecně jsme začali plánovat společnou budoucnost, a odstartovali to bydlením, což je dle mého názoru základ. Podepsali jsme smlouvu u Central Group, další smlouvu o úvěru v České spořitelně (naštěstí jsme ještě chytli dobrou úrokovou sazbu), vybrali jsme podlahy i dveře a ke konci roku začali plánovat i kuchyň. I když nás to celé stálo hodně peněz a ještě stát bude, neuvěřitelně se do našeho bytu těšíme a to plánování si užíváme.
Druhá krásná vzpomínka je koncem května, když jsem se stala dvojnásobnou tetou a můj brácha dvojnásobným taťkou. Narodil se veliký a roztomilý Vilda, který sice roste přímo před očima, ale je krásné sledovat, jak se rodina rozrůstá.
A třetí krásná vzpomínka z minulého roku je den strávený v Saint Tropez. Když jsme na 10 dní odjeli s Tomem a částí rodiny do Provence a vypustili z hlavy všechny ty nařízení a omezení spojené s pandemií. A i když celá dovolená byla skvělá, den strávený v Saint Tropez byl nezapomenutelný. Procházky po přístavu, ale i úzkými uličkami, posezení v kavárně, procházka po Citadelle apod.. Jo, to je den, na který budu vzpomínat i stará, vrásčitá, s pejskem na klíně a během pletení ponožek pro mé vnoučátka.
Uplynulý rok byl protkaný i špatnými dny, kdy jsem myslela, že nemůže být hůř. Normálně na pohřby absolutně nechodím, ale letos jsem stihla dva, které po emocionální stránce vydaly za deset. Několik měsíců jsem byla v neustálém stresu kvůli přepracovanosti. A taky jsem často zápolila se sebepřijetím.
Když se ale odpoutám od vzpomínek a zapřemýšlím, co mě čeká v tomto roce, není toho spousta, ale bude to velký! Je tedy fakt, že na ten rok nekoukám jen sama za sebe, ale společně s Tomem.
Tom bude mít v květnu státnice, po kterých doufejme bude Ing. (!!).
Dále nás čeká stěhování do vlastního a zároveň prvního společného domova. Budeme objednávat kuchyň, zařizovat kompletní vybavení, a snad během prázdnin (nejpozději na začátku října), se sestěhujeme. Na tohle se těším jak malé dítě!
Se stěhováním bude spojené i nové zaměstnání. Ještě úplně nevím, kde skončím, ale 2 různá místa mám "rezervovaný". Na které se rozhodnu nastoupit, určí to, jestli se mi podaří konečně dostat na vysokou. Držte mi palce!
A jako poslední plán na letošní rok, je měsíční road trip jihozápadem USA. Kalifornie, Arizona, Utah a Nevada za jeden měsíc. Los Angeles, San Francisco, Las Vegas, Grand Canyon, Yosemity, Zion a další nádherné města a národní parky. Byl by to vlastně stejný road trip, který jsem jela v roce 2014. Moc moc se tam chci vrátit a oživit si vzpomínky. Jen uvidíme, co na to covid...
Uvidíme, jak to celé dopadne. :)
Tak vám všem přeju spoustu štěstí a zdraví do nového roku 2022!
Pac a pusu, Katy