Národní park Arches si myslím, že uchvátí každého, kdo sem zavítá. Zelené keře a oranžové skály, které se při západu slunce zbarví do neuvěřitelných sytých barev. Při návštěvě tohoto parku jsem slyšela někoho říct "vždyť je to jen červený Adršpach." S tímto názorem si dovolím těžce nesouhlasit. No, posuďte sami...
Abych vám Arches trochu představila... Nachází se ve východním Utahu, severně od města Moab. Na jeho rozloze 310 km² můžete najít přes 2000 pískovcových oblouků, podle kterých je národní park pojmenovaný. Nejznámější je Delicate arch, ale o tom později...
V Arches se velmi mění teploty v závislosti na ročním období - v létě zde teplota dosahuje až 40°C, zatím co v zimě teplota klesá pod bod mrazu. Nejlepší období na navštívení tohoto parku, abyste měli velkou šanci na hezké počasí a zároveň se neupekli zaživa, je září.
Rozhodla jsem se vám ukázat i mapu Arches, abyste věděli, odkud jsou fotky dělané, pokud byste se tam chtěli podívat. Fotky, které jste už mohli vidět, jsou z Devils Garden, který můžete vidět úplně na vrcholku mapky. Celý tento trail je velmi náročný, takže my jsme šli k Tunnel Arch, Pine Tree Arch, Landscape Arch (ten je největší na světě!), Parititon Arch, Navajo Arch a pak stejnou cestou zpátky.
Upozorňuju, že některé úseky trailu jsou náročné. Když se chcete dostat od Landscape k Navajo nebo Partition, musíte vylézt na skálu. Není to nic, co by zdravý člověk nezvládl, jen tam lezete po čtyřech a musíte být obezřetní, abyste se nesklouzli. Takže pevná a uzavřená obuv je nutností. Já byla ve sportovních sandálech a zvládla jsem to, ale sranda to nebyla. :D
A teď už se koukneme na nejznámější a podle mě nejkrásnější - Delicate Arch. Na mapce ho najdete na nejvýchodnějším bodě.
Vyšlápnout si trail k Delicate Arch bylo pro mě opravdu hodně náročný. Je to jen 2,4km, ale hlavní část cesty je po skále, která má až nemilosrdný sklon. Tom (fotbalista), si to částečně vyběhnul s tepem max. 90, zatím co já udýchaná a na pokraji zhroucení s tepem 180 v průměru, jsem myslela, že to v půlce vzdám. Ale snad nikdy se mi takový výšlap nevyplatil víc, než tady. Když stojíte pod Delicate Arch, jen se tají dech. A při západu slunce ještě víc. Bez spousty lidí se to nikdy neobejde, ale vystát si frontu na fotku pod mostem moc času nezabere. Jen pokud tam někdy budete, myslete na to, že jakmile zapadající sluníčko hodí na Delicate Arch to nesytější světlo, je slušnost už pod něj nelézt a nekazit fotky fotografům, kteří na toto světlo čekají i několik hodin. Protože ty nejkrásnější barvy má Delicate Arch jen posledních 10 minut před západem slunce.
Já si tento národní park zamilovala a určitě mě tam ještě uvidí! :)
Pac a pusu, Katy