Ano, jsem velmi nostalgický člověk. Moc ráda vzpomínám a projíždím staré fotky. Občas mi přijde, že se až moc soustředím na minulost. Na tom ale není nic špatného, když vzpomínám na ty hezké zážitky. A jelikož mám dneska den, kdy bych nejraději nedělala nic jiného, než projížděla staré fotky, tak to taky dělám. :D
Objevila jsem několik fotek z měsíčního roadtripu po jihozápadě USA a rozhodla jsem se, že vám je dneska ukážu. Zároveň u toho zavzpomínám, jaké to bylo, co jsem zažívala a jak jsem to prožívala. Nejspíš si nevzpomenu na všechno, jelikož se tenkrát psal rok 2014 a mně bylo skoro(!!) 15 let. Pokusím se ale vytáhnout ty nejzajímavější zážitky, které mi utkvěly v hlavě.
Vidíte ten výraz? To je výraz úpalu a šíleného strachu, že spadnu dolů ze skály.
Všechny fotografie jsem se rozhodla nijak neupravovat, protože chci, abyste viděli 100% realitu, a také si přeju, aby tento článek byl co nejvíce podobný těm zážitkům v mé hlavě.
Projeli jsme 4 státy - Kalifornii, Nevadu, Utah a Arizonu v 11 lidech a ve dvou velikých pronajatých autech. V žádném hotelu/motelu jsme nespali víc jak jednu noc. No prostě správný roadtrip.
A jak jsme se tam dostali? Nejdřív letadlem z Prahy do Londýna a tam jsme bleskově přestoupili na 12hodinový let do Los Angeles. Pamatuju si, jak jsem si říkala, že už ten let letadlem je taková samotná dovolená :D
A začneme něčím vtipným. Mými výrazy, když mi svítí sluníčko do obličeje. Proč jsem první nákup potravin v LA strávila pózováním v košíku, se mě neptejte... odpověď neznám.
(Moje nejoblíbenější fotka.)
První národní park, který jsme navštívili, byl tento plný balvanů, suchých stromů, keříků, (chřestýšů) a vysokých kaktusů. Aneb Joshua Tree National park.
Během treků v tomto (i ostatních) národních parcích jsme si s bráchou Tomem házeli frisbee. Normálně volně za chůze, bez přestávky. Možná i proto jsme byli po každém treku zničení víc než ostatní, protože běhání za frisbee, které celkem pravidelně zůstávalo na stromě, skončilo v řece nebo sletělo podél srázu, nás celkem vyčerpávalo. :D Ale sranda byla...
Prostě nemůžete opustit Ameriku bez fotky na Route 66. Na silnici, která vede z Los Angeles až do Chicaga. Na silnici, která se objevuje v nespočtu seriálů a filmů.
Tato fotka je focená u krásného westernového městečka Oatman v Arizoně. Místní atmosféra mě nabudila touhou po doutníku a sklenici whiskey, i přesto, že jsem byla (i jsem) nekuřačka a bylo mi 14 let. A jelikož mi nedovolili ani vejít do baru, zůstala jsem venku a kochala se všudypřítomnými Mustangy a oslíky. (Mustangy sice do westernu moc nezapadaly, ale byly všude, protože v Americe je Mustang něco, jako v Česku Oktávka...)
Troufám si říct, že v Americe není známější národní park, než je Grand Canyon. Nemusím ho tedy moc představovat... Stejně bych ho popsala jenom slovem: krása.
Bohužel od Grand Canyonu nemám moc vzpomínek. Jediné, co si pamatuju, je, že první vyhlídka byla jako "WOOW!", druhá jako "nádhera!", třetí jako "žůžo", čtvrtá jako "hezké" a pátá, spolu se zbylými, jako "nějaká změna?..". No, Grand Canyon vypadá ze všech stran stejně. Je krásný a výjimečný, ale když pak koukáte na fotky, skoro nepoznáte rozdíl. :D Všude to stejné, ale krásné a výjimečné.
P.S.: Zajímalo by mě, jak mě napadla taková kombinace oblečení. :D
Některé pózy netřeba komentovat. Jen musím přiznat, že z tohoto národního parku si nepamatuju nic. Žádný trek, výhledy, ani jak se vlastně jmenuje. Jediné, co mi z tohoto místa zbylo, jsou tyto fotky. No, o důvod víc se tam vrátit!
Další ikonické místo z nejrůznějších filmů a seriálů. Momentálně se mi vybavuje jen Need For Speed a Doctor Who. Ale věřím, že všichni známe alespoň jeden film, kde se tyto známé "palčáky" objevují.
Čekání X hodin na tento západ slunce bylo něco, co se nám několikanásobně vrátilo. Ten pohled na rudé skály, poušť kolem nich a stmívající se Utah, si i po těch letech často přehrávám v hlavě. Bylo to totiž nepopsatelné. Ty barvy, které vytvořilo zapadající sluníčko, byly tak dokonalé, že je nikde jinde na světě nenajdete. Tyto barvy patří pouze jedinému místu. Tuto fotku mám ve svém pokoji zarámečkovanou a kdykoliv se na ni dívám, prostě vím, že se tam někdy znovu vrátím.
Btw. všimněte si, jak ta první skála vrhá stín na tu druhou, a tím si dávají high five. ✋
Joo, San Francisco. <3 Na to jsem už vzpomínala v tomto článku, tak se nebudu moc opakovat. :)
(Tato fotka je jediná upravená, protože se mi nepodařilo sehnat neupravenou verzi.)
Poslední den našeho roadtripu jsme strávili v Hollywoodu. Procházeli jsme se po chodníku slávy, po červeném koberci, na kterém se prochází celebrity při premiérách filmů, a také jsme zašli do jednoho obchodu s oblečením, ve kterém jsem si koupila sportovní podprdu a kraťasy od značky Everlast, v přepočtu za 250Kč. A stále je nosím!! Pak jsme se prošli podél pláže Santa Monica a vyrazili na hotel.
Na hotelu jsem se zkusila co nejvýrazněji nalíčit (aniž bych to uměla, ale chtěla jsem vypadat starší) a vydali jsme se do místního vyhlášeného baru, ve kterém točí piva z celého světa. (Ano, mají tam i několik českých klasik.) Ale u vstupu mi to nesežrali, takže jsem se společně s mojí čerstvou 19letou švagrovou prošly zpátky na hotel. Tam jsem se extrémně nudila, a tak jsem poprvé v životě vzala něco z hotelového baru, a díky tomu jsem poprvé ochutnala Mountain Dew.
Smutné je, že jsme projeli opravdu SPOUSTU krásných národních parků i měst, ale tyto fotky, které jste teď viděli, jsou jediné, na kterých jsem. Věřím, že za to může tehdejší nezávislost na sociálních sítích. Na Facebook jsem nikdy nic moc nedávala a Instagram jsem si založila v poslední den tohoto roadtripu -večer na hotelu v Los Angeles. A samozřejmě, že mě po pár dnech mrzelo, jak málo fotek jsem si odvezla...
Kdybych jela tento stejný roadtrip teď ve 21 letech, určitě bych si ho užila mnohem víc. Tenkrát jsem totiž o všech těch místech věděla minimum. Také bych si odvezla několik tisíc, né-li několik desítek tisíc, krásných fotografií. Znovu bych neudělala stejnou chybu. Antelope Canyon, Yosemite, Zion, Sequoia, Las Vegas (článek zde), Los Angeles, San Francisco a mnoooho dalších krásných míst, kde jsem si neudělala fotku a dodneška toho lituju. No, furt lepší něco, než nic! :D
Takže kdy to napravím? To nevím, ale věřím, že někdy určitě.
Pac a pusu, Katy
Comments