MOMENT I.
Náhoda je někdy pěkná svině. Ale zároveň umí být dar. A když se spojí náhoda v podobě daru, dobrá nálada a poctivost, může vám to změnit život. Díky tomu, že jsem se ve správný moment a na správném místě řídila pravidlem, že ať dělám cokoliv, musím to dělat na 100 %, se mi opravdu změnil život. Tedy přístup k životu, ale jak asi všichni víme, přístup k životu kompletně ovlivňuje náš život. Náhodná brigáda, náhodná směna, náhodný zákazník, úsměv a upřímná snaha najít pro zákazníka skvěle padnoucí kousek. To stačilo k tomu, abych se seznámila s moc inspirujícím člověkem, který mě motivuje v osobním i kariérním životě, a díky kterému jsem měla možnost, osobně se setkat s jedním z nejvlivnějších českých podnikatelů a zúčastnit se jeho přednášky. Asi mě nikdy nepřestane udivovat, jak moc můžu být vděčná takovéto náhodě. Takže ať děláte cokoliv, dělejte to nejlépe, jak zvládnete.
MOMENT II.
Teď zpětně si říkám, co jsem jako čekala, ale ono se to nějak nabaluje a teď sedím v kavárně po hrozně dlouhé době a snažím si tak nějak zlepšit náladu. Vyrazila jsem na nákupy. Asi po roce a půl. Potřebovala jsem kalhoty a ideálně i nějakou středně velikou kabelku, protože tu, kterou mám od 13 let, nešetřil čas ani já. Ale vezmu to postupně... Většinu kalhot mám z H&M, protože mi tam ty střihy prostě vždycky seděly. ALE... jelikož se poslední rok snažím dávat důraz na udržitelnost a u oblečení vždy koukám na poměr cena:kvalita:materiál, asi si umíte představit, v jakém šoku jsem byla. :D Nakonec mi žádné ani moc neseděly, takže se mi i trochu ulevilo, že je nebudu muset kupovat. :D Vlezla jsem i do jiných obchodů, kde sice kalhoty stály 3x víc než v H&M, ale byly kvalitní a z dobrých materiálů. No, ty mi taky neseděly. Po hodině zkoušení jsem to prostě vzdala a vlezla do knihkupectví. Velká cedule "-20% pro členy klubu," mě ujistila v tom, že tady určo něco ulovím. Po 2 minutách jsem objevila knížku a u pokladny zjistila, že mám kartičku doma. Takže jsem si udělala radost knížkou, ale sleva se nekonala. Řekla jsem si ok... prostě dneska nemám svůj den, ale náladu si kazit nehodlám. Dostala jsem chuť na ledovou kávu a šla jsem kolem Starbucksu. Poslední kávu jsem u nich měla v prosinci 2021, takže nevidím nic špatného na tom, obětovat po tak dlouhé době ty velký prachy za kafe. Slečně jsem řekla, že jsem u nich kdysi měla ledovou kávu s mandlovým mlékem a že nevím, jak se to u nich jmenuje, ale že bych to chtěla znovu. Ona že jasně, není problém. Zaplatila jsem a jiná slečna za barem mi řekla, že to, co jsem si objednala, nedokáže udělat s mandlovým mlékem. Smířila jsem se tedy s klasickým a počkala na objednávku. Nakonec jsem dostala něco, co vůbec nebylo jako to, co jsem měla naposledy a ani mi to tolik nechutnalo kvůli klasickému mléku. Ale zase jsem si řekla, že OK... nebudu si kazit náladu. Ale když jsem chtěla otevřít takové malé víčko na kelímku, mléčná pěna na mě vystříkla a já měla zasr*nej úplně novej trench coat. A dost. To už mi náladu zkazilo dostatečně. Takže já si teď dopiju to kafe co jsem nechtěla, vrátím se domů po neúspěšném nákupu a pustím se do čištění trench coatu. Prostě den blbec. Končím.
MOMENT III.
Po ranní kávě na balkoně jsem s Tomem a Sushi vyrazila do centra Prahy. Prošli jsme se romantickými uličkami u národní třídy, koupili jsme si knedlíky v Knedlíně a snědli si je na Střeleckém ostrově. Vrátili se domů a ještě jsem se Sushi obešla naší rezidenci, aby se vyvenčila. Teď sedím zpátky na našem balkoně, Tom vedle mě vyřizuje něco do práce, Sushi sleduje kolemjdoucí na ulici, já sleduju letadla v dálce jak přistávají i vzlétají a piju další kávu. Wow... o tomhle všem jsem poslední 2 roky snila a je to tady.
Pac a pusu, Katy