MOMENT I.
Necítit zášť vůči někomu, kdo nám ublížil, je hodně náročné. Když vám někdo ublíží, je snad nemožné mít mysl otevřenou a snažit se z toho vytěžit něco dobrého. A je jedno, jestli dostanete padáka, uslyšíte pomluvy nebo vám někdo sní pizzu. Když je pro nás něco důležité a někdo jiný nám to sebere, přirozeně, lidsky, cítíme zášť vůči druhému. Dneska cítím zášť, která mě až tlačí v hrudníku. Přišla jsem o něco, co jsem měla moc ráda, a ani jsem nedostala důvod, proč mi to sebrali. Celý den se snažím mít mysl otevřenou a věřit, že něco dobré musí skončit, aby byl čas se věnovat něčemu skvělému. A daří se mi, věřím tomu. Ale museli bychom být roboti, aby nás to nezabolelo.
MOMENT II.
Zavolalo mi neznámé číslo, seběhla jsem dolů po schodech, převzala si 20kg těžký balík a teď nad ním sedím a mám problém neskákat radostí 2 metry do výšky. Dorazila mi velká část vybavení pro štěňátko. Pamlsky, kartáč, šampon, míček, pytlíky na bobky, deka, kartáčky a pasta, hygienické podložky a 18kg krmení, protože stálo stejně, jako 15kg. Sice jsem si s chovatelkou vyměnila už spoustu mailů a štěně máme rezervované, ale až teď, když mám všechny tyto věci fyzicky u sebe, mi dochází, že se to opravu blíží. Moje pocity teď nejde moc popsat, ale věřím, že takto nějak se cítí holky, které se roky snaží o miminko a právě jim vyšel první pozitivní test. Já si toto štěně přeju 4. rokem a ani ne za 3 týdny bude u mě. Nechápu. Už mi jen zbývá doufat, že mu to krmení nepřestane do pár týdnů chutnat. :D
MOMENT III.
Válím se na gauči, který stále slouží jako postel, zabalená v dece, piju kávu a v pozadí mi hraje HIMYM. Jinými slovy - užívám si svoje poslední volné ráno. Hned vysvětlím... Zítra si totiž jedeme pro štěně, se kterým začne dost povinností. Od teď se budu muset každé ráno po probuzení obléknout a jít ven štěně vyvenčit. Nebude v tom taková ta 100% svoboda. Nejen co se týká rána, ale i volného času, cestování apod.. Ale upřímně, moc se na to těším. A když nad tím přemýšlím, docházím k závěru, že ty rána budou ještě lepší. Oblíknu si pohodlnou teplákovku, udělám si kávu do termohrnku, vyvětrám se a uvidím, jak je štěně nadšené z ranní procházky. Zní to dokonce líp, než moje klasická rána. A kdyby se mi fakt nechtělo nebo bych nestíhala, mám tady Toma, který mi se vším pomůže.
Pac a pusu, Katy