MOMENT I.
Znáte ten moment, kdy dostáváte sjebáka za něco, za co ani nemůžete, protože jste byli jednoduše v nevědomosti, ale nemůžete se obhájit, protože vedle stojí jiná osoba, které by se vaše obhajoba mohla dotknout? Pokud ano, taky jste u toho měli pocit, že vám vybouchne hlava nebo že začnete prostě jen křičet a vrazíte ruku do zdi? Toť k dnešku.
MOMENT II.
PMS je zlo. A zároveň kouzlo. Takže zlé kouzlo. Jo. Chcete mít klid a osobní prostor, ale zároveň potřebujete obejmout a nepustit. Máte náladu na přeslazené romantické filmy, ale během sledování vás štve, jak je to vyumělkovaný. Ale koukáte dál, protože je to svým způsobem dojemné. Rozbrečí vás i to, že vám ve sprše dlouho nejde nastavit ideální teplota. A pak brečíte zase, protože už došlo Toffifee (sežrala jste ho). Tohle rozhodně nebyl popis mého odpoledne...
MOMENT III.
Každý má svůj jazyk lásky. To ví skoro každý. Zamýšleli jste se nad tím, jaký je ten váš? Já si u sebe nejsem jistá. Hlavně proto, že spousta lidí v mém blízkém okolí projevují lásku a náklonnost různě a já se v tom trochu ztrácím.
MOMENT IV.
Při sledování aktuálních zpráv spojených s děním na Ukrajině, se ve mně usazuje neuvěřitelná zlost. Asi by se ve mně měl usazovat i smutek, ale já cítím pouze zlost, protože je Putin takový kok*t, a lítost. Lítost nejen vůči Ukrajině, která se jen snaží bránit svoji zemi, ale také vůči rusům, kteří protestují po celém Rusku proti svému prezidentovi. Cítím lítost, protože svému prezidentovi tolik důvěřovali, a on je teď nechává zatýkat za projevení vlastního názoru. Hrnou se mi do očí slzy při sledování videí, jak jsou miminka schovávaná v úkrytech. Jak umírají děti a nevinní civilisté. Je mi z toho zle nejen psychicky, ale i fyzicky.
MOMENT V.
Psaní Momentů mě moc baví. Jednak je to styl psaní, který mi je pohodlný, a taky vidím, že baví vás. Ale poslední dobou je pro mě těžké, je psát. Při psaní Momentů se snažím pozastavit a zaměřit se na tady a teď. Problém je, že poslední dobou mi to "tady a teď" není příjemné, protože není ani moc momentů/okamžiků, kdy bych se cítila dobře. Ráda bych, aby tento blog byl co nejvíce autentický, né umělý a s nálepkou "všechno je báječné a bez chyby", ale bojím se, že s mým rozpoložením za poslední dobu, bych na vás předávala moc negativní energie. Nechci si tu na nic hrát, a ani nechci, abyste četli neustálé negativní odstavce. Na to si vás, mých čtenářů, moc vážím. Po tomto projevu by bylo asi fér, abych vám lehce osvětlila, co se děje. Ve výsledku nic špatného. Jen se teď v mém životě odehrává až moc změn, které sami o sobě nejsou špatné, ale je jich tolik, že mě to tak nějak přemáhá. Původně jsem si říkala, že se blogu na chvíli přestanu věnovat, a že se sem vrátím, až budu psychicky více v pohodě. Ale už po pár dnech mi docházelo, že tento blog je pro mě to nejlepší místo, kam můžu utíkat za jinými myšlenkami. Je dost možné, že články teď nebudou vycházet tak často, jak jste doposud byli zvyklí, ale slibuju, že se budu snažit psát co nejvíc to půjde.
P.S.: S Tomem je všechno v pořádku. :D (Je mi jasné, že byste se ptali.)
Pac a pusu, Katy