MOMENT I.
Zachumlaná v posteli s horkým čajem a stále zmrzlýma nohama, se snažím urovnat si myšlenky. Rodiče jsou někde v Keni a fotí si žirafy... Já sedím na studentským bytě, který zene prázdnotou, a cítím se... volně. Někde na Safari bych se cítila jistě líp, ale cítím, jak mi spadl kámen ze srdce. Dneska jsem ofiko měla poslední směnu v jednom nejmenovaném obchodě. Tlak, který na mě práce tam vyvolávala, naprosto zmizel a já se cítím opravdu volná. Už necítím přepracovanost co dříve. Mám takovou radost, že ji musím jít vyběhat, nebo tady vybouchnu.
MOMENT II.
Vypisuju si nejrůznější termíny do diáře a plánuju příští týden den po dni. Když sáhnu po horkém čaji abych se napila, oči mi sklouznou na mojí nástěnku vizí, která visí na zdi přímo přede mnou. Uvědomuju si, že jsem typ člověka, který má rád vše naplánovaný a organizovaný. Možná proto nemám z letošního roku tak dobrý pocit, i když se na něj moc těším. Budeme se stěhovat do bytu, jen NEVÍME kdy. Chceme na měsíc vycestovat do Ameriky, ale NEVÍME, jestli to vyjde. Chceme si pořídit pejska, ale NEVÍME, kdy bude správný čas. Věci, na které se letos těším nejvíc, si nemůžu nadšeně zapsat do diáře a postupně sledovat, jak se to blíží. Abych se cítila dobře a ve své kůži, musím mít koho milovat, co užitečného dělat, a na co se těšit. A já se těším, ale ta nejistota KDY to všechno přijde, mi to hodně kazí... Asi řeším blbost, ale kdybych měla aspoň jednu z těchto věcí zapsanou v diáři a mohla s ní počítat, měla bych uvnitř větší klid.
MOMENT III.
Zkoušeli jste někdy popsat chuť kávy? Poslední půlden nad tím přemýšlím, a došla jsem k závěru, že je to hořko-kyselý fujtajlb, bez kterého nemůžu žít. 😄 Nejvíc na kávě miluju její vůni. Její specifická a nenahraditelná vůně. Zpříjemňuje rána a zlepšuje náladu. Aspoň teda mně... A i když jsem dřív kávu nebyla schopná vypít bez spousty mléka a cukru, poslední roky si pochutnávám na hořké chuti samotné filtrované kávy. Asi dospívám... 😄
MOMENT IV.
Před chvílí jsem se vrátila na byt po 2 hodinách strávených ve fitku. Neměla jsem co dělat, tak jsem šla vypotit všechno, co jsem v sobě dusila. Celkově mám problém se donutit vstát a jít cvičit. Skoro nikdy se mi nechce, ale vím, že se potřebuju protáhnout a zamakat na svalech, kterých moc nemám. Tak prostě jdu. A potom cestou z fitka se nemůžu přestat usmívat. Jednak jsem na sebe vždycky pyšná, že se dokážu zvednout a jít, i když na to nemám náladu, a zároveň mám vždycky pocit, jako by někdy uprostřed tréninku můj mozek udělal restart a přestal se soustředit na věci, co mi kazí náladu. Takže se mi nejen dneska potvrdilo, že cvičení je stejně tak zdravý pro psychiku, jako pro fyzičku.
Pac a pusu, Katy
Comentarios