Tak tu po delší době máme další 3 historky s otravnými nebo prostě divnými zákazníky. A nebo taky drzými, jak brzo poznáte... Minule jsem psala historky z obchodu se sportovními doplňky stravy, dneska jsem zas vybrala 3 historky z obchodu se spodním prádlem. Tak jdeme na to!
Mimochodem... tu poslední historku považuju za "nejlepší z nejhorších," co se mi kdy přihodila. :D
Je tohle dámské?
(Pro přesnou představu situace je nejlepší znát film Méďa 2. Scénka, ve které si Liam Neeson přijde k Tedovi koupit dětské cereálie, má naprosto stejnou atmosféru. :D)
Na prodejnu přišel vysoký hubený pán, až podezřele podobný Liamu Neesonovi, s vystrašeným výrazem.
Já: Dobrý den!
Pán: Dobrý den...
Jeho hlas byl velmi potichý a celou dobu mluvil, jako by nás nikdo nesměl slyšet. A neustále se tvářil, jako by ho něco vyděsilo.
Ukázal na stěnu plnou vystavených podprsenek.
Pán: Je tohle dámské? Já: No... ano. Samozřejmě.
Pán: A bude divné, když si to koupím? Já: Ne, nebude. Spousta chlapů tady kupuje podprsenky pro své přítelkyně nebo manželky.
Pán stál a jen na mě mlčky koukal. Po chvíli velmi pomalu řekl...
Pán: A když nemám manželku?
Celý rozhovor velmi zpomalil a já se už taky tvářila vyděšeně. Já: No... trochu. Ale já vám to prodám, s tím problém není.
Pán: A nebude mě pak někdo stíhat nebo pronásledovat? Já: Ne, to určitě ne.
Pán: Tak já se tu porozhlédnu.
Pohladil podprsenku...
Pán: Děkuju, jste laskavá. Nashledanou.
Já: Nashledanou.
Noční košilka
Na prodejnu přišla paní (cca 40 let).
Já: Dobrý den, hledáte něco konkrétního?
Paní: Dobrý den, sháním noční košilku. Koukala jsem na webovkách, že máte takové hedvábné.
Já: Ano, jistě.
Ukázala jsem ji všechny barevné varianty v její velikosti, a které si chtěla vyzkoušet, jsem ji odnesla do kabinky. Chvíli jsem počkala než se převlékne.
Já: Je všechno v pořádku?
Paní: No.. ne. Je mi to malé.
Já: Mohu se podívat?
Paní: Joo.
Koukla jsem do kabinky, abych paní poradila, a ztratila jsem slova. Paní si tu košilku zkoušela na oblečení. A né jako na triko a kalhoty, ale i na bundu, ve které přišla. Tak jsem opatrně řekla: Já: Víte, že si ji můžete zkusit bez oblečení? Paní: Joo, ale mně se nechce svlékat...
Já: No jak chcete. :D
Paní: No já si ji nevezmu, mně vůbec nesedí...
Pupík
Na prodejnu přišla paní (cca 35 let).
Já: Dobrý den.
Paní jen na mě koukla a nic...
Já: Hledáte něco konkrétního? Opět nic. Jen pohrdavý výraz. Po chvíli...
Paní: Je tahle podprda dobrá? Já: Ano, to je model Sofie, náš bestseller. Sama jí mám právě na sobě a jsem moc spokojená.
Paní si mě prohlédla s neuvěřitelně pohrdaným pohledem.
Paní: No... ale máte prsa povislý až u pupíku.
Chvilka trapného ticha. Pak jsem s úsměvem řekla:
Já: Tak teda děkuju, chcete najít vaši velikost? Paní: Nashle.
No, některým historkám je až zbytečné něco dodávat. Lidé jsou různí a rádi si léčí své komplexy na ostatních. Občas přemýšlím, jestli si takovýto lidé nevybírají za cíl prodavačky, protože ví, že ony si na ně pusu otevřít nesmí. Na té prodejně se sportovními doplňky stravy už bývám na agresivní zákazníky ostřejší, ale furt je důležité si ponechat profesionální přístup. Jinak bychom se navzájem pozabíjeli. :D
Pac a pusu, Katy