Od maturity jsem angličtinu prakticky nepoužívala. Takže už to je přes 2 roky, co ji pomalu, ale jistě, zapomínám. Párkrát jsem použila klasické fráze na roadtripu Amerikou v roce 2019, ale to bylo maximálně tak "Hello, one Coca-Cola please." občas i "Can you take a picture of as?" a na klasiku "I am from Czech republic........ No, Russia isn't Czech republic." a tak dále...
A jelikož filmy a seriály mi nedodávají dostatečnou lekci ájiny, rozhodla jsem se ji trochu oprášit, a pořídila si skvělou učebnici pro samouky od Raymonda Murphyho. Tu většina študáků zná, ať už tu modrou nebo červenou. Já si pořídila červenou a jsem z ní natolik nadšená, že jí tady musím zmínit. Díky ní jsem totiž zjistila, že to není zas taková věda, a že mě to i baví.
Abych vám ji trochu představila a vysvětlila, jak se s ní pracuje... Celá "učebnice" obsahuje 115 lekcí, kdy každá lekce má vlastní dvojstranu. Vždy nalevo máte vysvětlení dané gramatiky, a napravo několik cvičení na procvičení. A na konci celé učebnice jsou správné odpovědi, abyste věděli, jestli jste fakt tak špatní, případně si chybu opravili a poučili se. Protože chybami se člověk učí... žejo. Lekce se nevěnují jen klasickému časování apod., ale také méně známým frázím, slovíčkům, která se často špatně používají apod.
Věřím, že pokud anglicky jakžtakž umíte, ale nejste si ve spoustě věcí jisti, je toto dokonalá učebnice. Není pro úplné začátečníky, protože v ní nejsou české vysvětlivky. Vlastně v ní není česky vůbec nic, ale všechno je vysvětlené velmi jednoduchou angličtinou a obrázky, že to pochopí každý, kdo něco málo zná.
Lekce se postupně stěžují. (Jinak by to nedávalo smysl. :D) Například hned první lekce je o "am/is/are", což opravdu není žádná věda, ale zase si myslím, že i tyto základy je fajn si jednou za čas procvičit, protože stejně jako u všeho - i v angličtině je důležité mít pevné základy. No a ke konci učebnice jsou už těžší lekce, které člověka posouvají dál.
Kolem 15. lekce jsem už sama začala poznávat, že i když furt probírám "základy," tak jsem několikrát chybovala. Koneckonců jsem se tyto věci učila naposledy v 5. třídě, ale od té doby jsem pár detailů zapomněla. I když ne tak podstatných, furt jsem ráda, že jsem si to všechno projela od základů, a teď můžu angličtinu stavět na pevnějších základech.
S angličtinou jako takovou problém vůbec nemám. Mám jen problém mluvit. Klidně koukám na filmy v angličtině bez titulků, ale mluvit mě nikdo nedonutí. Mám tak velký strach, že něco pokazím, že raději nemluvím vůbec. I na tom pracuju, ale cesta bude ještě dlouhá. Každopádně pokud máte podobný problém, nebojte, nejste v tom sami. Popřípadě, pokud někdo z vás měl problém mluvit a pak se to naučili, jak jste to udělali? Budu ráda za každou zpětnou reakci.
Pac a pusu, Katy