Co uděláte, když se vracíte domů z dovolený a máte 7 hodin na přestup v New Yorku? Dáte svoje poslední peníze za kafe na letišti? Prospíte se? Budete čekat u "gatu", abyste se dostali do letadla co nejdříve? Ani náhodou...
Že nejspíš bude možnost, podívat se do centra New Yorku, jsem věděla už v průběhu tří-týdenní dovolené na severozápadě USA (článek tady). Přesněji, upozornila mě na to kámoška (díky, Míšo), která tam byla s námi, ale už od začátku jsem věděla, že to nejspíš nedopadne. Když mi ale oznámila, že letiště na kterém budeme, se nachází půl hodiny cesty od centra New Yorku, začala jsem sepisovat plán, jak ukecat zbytek party, abychom toho využili. Když jsme seděli v letadle z Chicaga do New Yorku, stále nebylo jasné, jestli se tam opravdu vydáme. Ale abych předem upřesnila moje nadšení - když jsme přistávali a já v dálce viděla ty mrakodrapy, naskočila mi husí kůže a chtělo se mi brečet nadšením.
Na letišti jsem ještě musela partu dost přemlouvat, ale nakonec souhlasili. V automatu jsme si koupili jízdenku do NYC a hned vyrazili na vlak. Vlakem, který jel rychle, jak kdybych ho tlačila, jsme dojeli na konečnou za půl hodiny. Vystoupili jsme a na první pohled jsem si říkala, že tady mě určitě někdo zabije. Vypadalo to tam úplně jako v těch strašidelných podzemních dráhách, kde někdo umře v každém druhém filmu. Šli jsme dlouhými schody nahoru, kde byly jen těžké kovové dveře bez jediného okna. Čekala jsem, že za nimi budou další schody nebo nějaká další dráha. Ale jakmile jsem je otevřela, zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Najednou byl přede mnou samotný Manhattan. Mrakodrapy tak vysoké, až mě zabolelo za krkem. Žluté taxíky postávaly u krajích silnice. Přesně takové jsem si to představovala! Byla jsem neskutečně šťastná a nadšená! Po několika minutách jsem konečně zavřela úžasem otevřenou pusu, ale oči jsem měla vykulené snad celých 6 hodin. Jak tak teď přemýšlím, musela jsem vypadat jako bych na něčem jela. :D Já vám prostě nedokážu popsat ty pocity!
Jelikož jsme měli málo času a hodně míst k navštívení, vydali jsme se k Empire State Building, která byla o dvě ulice dál. Váhali jsme, jestli jít na Times Square a riskovat, že nestihneme Sochu Svobody, nebo jít k Soše Svobody a riskovat, že nestihneme Times Square. Nakonec vyhrál Times Square, ale Sochu Svobody jsme opravdu nestihli (o důvod víc se tam vrátit). Procházeli jsme ulici po ulici a já nevěděla, kam se podívat dřív. Když se objevíte na 5th Avenue, duch luxusu vás pohltí natolik, že i v rozcuchaném culíku, propoceném tílku a vytahaných kraťasech z výprodeje, si budete připadat jako "někdo". Ano, omlouvám se, ale v této ulici vám stoupne ego na úroveň, až se zastydíte jakmile vlezete do vedlejší ulice. Já se stydím do teď.
Když se mi konečně podařilo prorvat se davem na přechodu, začal na mě blikat první z těch obrovských billboardů. V tu chvíli mi bliklo: Není tohle náhodou Times Square? Pro kontrolu jsem se koukla do mapky. Achjo... jsem o dvě ulice vedle! Pak jsem ale zaslechla konverzaci členů naší party a ukázalo se, že moje orientační smysly mě nezklamaly. Je to Time Square! A opět - ty pocity nedokážu popsat. Všude samé billboardy, obrovský dav lidí a taxíky troubící na nepozorné turisty. Vím, že tohle není pro každého, ale tohle je prostě New York. Kdybyste chtěli projít New York v klidu a pohodě, nezažijete ten pravý New York (ale to ani není možné). :D
Hlavní důvod, proč jsem si toto město stihla zamilovat během prvních pár minut je, že se prostě neokouká. Samozřejmě pro ty, kteří v něm bydlí, možná. Ale já viděla jen to, jak je každá ulice jiná, jak každá budova nabízí něco jiného a jak OBROVSKÉ město to je.
Sice jsem si z mého Wishlistu odškrtla New York, ale znovu jsem si ho tam napsala, protože opravdu stojí za víc, než 6 hodin.
A neboj New Yorku, já se vrátím.
Pac a pusu, Katy