• Kateřina Jechová

Photo Diary | March 2021

Krásný čtvrtek! Mám obrovskou radost, že vám mohu představit první článek z nové série "Photo Diary". O vydávání článků v tomto konceptu váhám už od listopadu minulého roku. Dostatečnou techniku na focení jsem si konečně pořídila teď nedávno (v průběhu března) a už jsem stihla nafotit několik snímků znázorňujících, jak probíhal můj březen. A přesně v takovém stylu budou vypadat články z této série.


Každý měsíc se budu snažit zaznamenávat co nejvíce zážitků a pak je s vámi takto sdílet. Stále doufám (a věřím si), že budu vše stíhat a články z této série budou vycházet vždy první den v měsíci. Jo, já to zvládnu...


Celkově si myslím, a doufám, že se vám tato série bude líbit. Hlavně tedy proto, že tu najdete spoustu fotek a málo textu. :D


Tak jdeme na to!



Březen byl ve znamení procházek. S Rosie, na kafe, s kamarádkou, za vitamínem D, jen tak. Vyvětrat si hlavu, načerpat pozitivní myšlenky, ale taky jen tak vypnout a nic neřešit. Téměř každá moje procházka obsahuje návštěvu Jiráskových sadů v Hradci Králové. Vždy se projdu kolem altánku, potom podél aleje až k soutoku, kde pozoruju labutě, kachny a nutrie. A při západu slunce to má teprv grády! :3



Při jedné z mnoha procházek jsem učinila nový kavárenský objev. Simple café (web/instagram) v ulici u Masarykova náměstí. V Hradci. Kde jinde.. :D Minimalistický a moderní vzhled této kavárny mě naprosto nadchnul, a je mi jasné, že jakmile se svět vrátí do normálu, budu tam pečená vařená. Prozatím mi ale stačí jejich výborná výběrová káva s sebou v kelímku.



Taky jsem se až moc zkoumala, a vyfotila jsem tuhle fotku, kde je vidět, jak mám oči zbarvené do hnědo-zelena. Asi nic moc objev, ale já to zjistila vcelku nedávno. :D



Je začátek jara, a to pro mě znamená jediné - třídění šatníku. Vyřadila jsem kousky do kterých se nevejdu, které se mi už omrzely a které jsou sice krásné, ale vím, že je neunosím. Tímto způsobem jsem zaplnila dvě banánovky a odvezla je na charitu. Charita mi zajistila první dobrý pocit, uklizená, protříděná a srovnaná skříň druhý.


Jinak ty krásné červeno-třpytkaté šaty, které miluju, jsem dostala od Toma k Vánocům v roce 2019... A furt jsem je nikam nevytáhla... Mohl by se už prosím ten Covid zklidnit, abych je konečně mohla vytáhnout?!?! Díky.



Konečně jsem se vydala na procházku k zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou. Proč konečně? Chtěla jsem se tam podívat už tak rok a půl, když jsem náhodou potkala krásné fotky z jedné svatby, která se zde konala. A i když v den mého výletu bylo celkem chladno a foukal vítr, i tak jsem si toto místo oblíbila a rozhodně jsem tu nebyla naposledy.



Na návštěvě u babi a dědy. Místo, kam sice poslední dobou moc nezavítám (kvůli covidu), ale stejně se tam moc ráda vracím. Kvůli babičce, dědovi, Cappy (to je ten hafík), přírodě, klidu a babiččinýmu jídlu. :D Strávit den bez internetu a na místě, kde jsem z velké části vyrůstala, je něco krásného.



Taky jsem si natrhala kočičky, které teď zdobí parapet v kuchyni. Pro mě je toto asi největší symbol jara. <3


 

Březen byl v mnoha ohledech krásný. Začalo jaro, konečně se oteplilo a já mohla schovat zimní bundu. Zároveň byl pro mě ale dost těžký, protože jsem se skoro celý měsíc neviděla s Tomem (přítelem). Protože za 1. jiný okres a za 2. covid. Průběh naštěstí neměl krizový, ale rozdělil nás celkem na 25 dní. Což pro pár, který je zvyklý spolu trávit klidně i 6 dní v týdnu, není úplně snadné. Ještě že existuje Facetime... :D


Každopádně doufám, že jste březen přežili ve zdraví a s dobrou náladou, radovali se z maličkostí a taky občas vypadli do přírody, která se teď tak krásně probouzí. :)


Pac a pusu, Katy

0 komentářů

Související příspěvky

Zobrazit vše