Tento článek již jednou vyšel, ale z neznámého důvodu se smazal, tak ho přidávám znovu.
Čím bych začala?.. Možná varováním, že toto bude velmi filozoficky založený článek. Né že by mi došly témata, možná trochu, ale mám teď takovou filozofickou chvilku a napadlo mě se s vámi podělit o moje myšlenky.
Čas od času, někdy častěji, jindy vůbec, se pozastavím a zamyslím se: kde jsem?.. Momentálně v kavárně. Ale o to tady nejde, i když mi to tedy značně zlepšuje náladu. Celou větou bych tu otázku formulovala: Kde jsem ve svém životě? Chápu, pro někoho moc zvláštní nebo dokonce deprese vyvolávající otázka. Z vlastních zkušeností vím, že je hlavně deprese vyvolávající, ale zároveň je dost důležitá. Přestanu řešit práci, školu, povinnosti a prostě se zaměřím na sebe. Kde jsem? A jsem šťastná tam, kde jsem? Odpovědi se často liší a vůbec nezáleží na tom, že uběhlo jen pár dní. Mám dny, kdy svůj život miluju a připadám si jako na vrcholku světa, jindy mám dny, kdy jen přemýšlím proč vlastně existuju a na všechno bych se nejraději z vysoka... vykašlala. Ale když mám jeden z těch neutrálních dnů, když nejsem přehnaně šťastná ani smutná, přemýšlím nad tím, kde tedy jsem ve svém životě.
Čeho chci jednou dosáhnout? A dělám teď pro to všechno, co můžu, nebo o tom jen mluvím? Kde jsou moje priority? Co jsem doposud zvládla? Co jsem se naučila? Za co jsem na sebe hrdá? Co bych mohla zlepšit? Co chci od života právě teď? A jedna z nejtěžších otázek: kdybych dnes zemřela, byla bych spokojená s tím, jak jsem žila?
Myslím, že toto jsou hodně důležité otázky a každý by si je měl jednou za čas zodpovědět. Snad každý z nás má často tendenci si stěžovat, proč nemá to, co by si přál / proč není tak úspěšný, jako ten druhý / proč je někde tráva zelenější. I já si občas při prohlížení Instagramu úspěšných vrstevníků říkám ,,Sakra! Ten má štěstí...". Takhle to máme snad všichni. A přesně v ten moment bychom místo naříkání a stěžování si měli zvednout zadek z gauče a začít něco dělat. Stejně tak jako oni.
Občas je těžké definovat, kde jsem. Občas jsem na pochybách v různých věcech a jen se pozastavím, a uvědomím si, že vlastně vůbec nevím, kde jsem. Občas si to sama ztěžuju mojí dost depresivní a filozofickou otázkou "Co můžu mít a neztratit?" a to často není to nejlepší. V tu chvíli bych vám doporučila, zaměřit se na pozitivní věci ve vašem životě. Uvědomit si věci, za které jste vděční. Že jste zdraví, máte střechu nad hlavou, dostatek jídla nebo i to, že vám sluníčko hřeje záda. Seskládáním mozaiky těchto "samozřejmých" věcí vám značně zlepší náladu, pohled na sebe i svůj život.
Takže... kde jsi?
Pac a pusu, Katy